15. dubna k nám do školy zavítali dva členové z vojenského oddělení POKOS (Příprava občanů k obraně státu) z Brna. Přestože nebylo počasí vhodné k venkovnímu cvičení, užili jsme si přednášku i uvnitř školy. Dozvěděli jsme se o činnosti tohoto útvaru, zhlédli zajímavá videa, dostali prostor pro dotazy a hlavně jsme si mohli prohlédnout a vyzkoušet část vojenské výzbroje. Program rychle uběhl a my se budeme těšit na opětovnou návštěvu a snad už i opravdu s praktickým venkovním cvičením.

Několik tříd se 15.4 2025 vypravilo vlakem do skanzenu ve Strážnici, aby zjistily, jak probíhaly Velikonoce v dřívějších dobách. Ve skanzenu jsme objevili jídla, která se jedla o půstu a ochutnali jsme boží milosti. S děvčaty jsme vyhnali Moranu a s kluky si vyzkoušeli hrkače. S fašankovými maskami Medvědem, Barevným, Smrtkou i Cikánkou jsme si zatancovali a obdivovali jsme krásně vyzdobené staré domy. I přes chladnější počasí jsme si to ve skanzenu užili.

Na naší škole jsme se rozhodli podpořit spolužáky s autismem a 2.4.2025 jsme se oblékli do modré barvy. Modrá barva je barvou komunikace a v té mají osoby s poruchami autistického spektra značné potíže. Letos se v modré rozzářili úplně všichni a mi si tak mohli udělat společnou fotku.

V naší škole máme několik žáků s Downovým syndromem a my se je rozhodli podpořit v ,,jejich” den.

21.3 2025 si oblékáme na nožky, každé jiné ponožky. Patami k sobě totiž symbolicky vytvoří chromozon X, který mají osoby s Downovým syndromem navíc. Ve třídách proběhly osvětové aktivity k tomuto tématu a pak společné foto barevných ponožek. 

V dubnu, kdy slavíme Velikonoce a Den Země, se žáci I. S věnovali projektu „Ovečka“.

Toto téma se prolínalo všemi předměty. Na závěr jsme naplánovali projektový den do

Kománkova mlýna v Javorníku, kdy se k nám měli připojit žáci ze tříd II. S a III. S, avšak

slintavka a kulhavka nám náš záměr překazily. Ale pan Horvát, majitel mlýna, nám domluvil

zázemí v restauraci a penzionu U Mlýna v Kuželově. Cesta byla pro nás komplikovanější,

protože jsme museli použít přestup z vlaku do autobusu a to samotné už bylo pro žáky velké

dobrodružství. Pan Horvát nám obstaral občerstvení, nakoupil špekáčky, zajistil ohniště a

personál restaurace nám vyšel ve všem vstříc.

Žáci krmili, pozorovali ovečky a plnili různé úkoly k danému tématu. Tento den byl pro ně

plný zážitků.

Velké díky patří panu Horvátovi, majiteli Kománkova mlýna a všem zaměstnancům

restaurace a penzionu U Mlýna v Kuželově.

10. -12. ledna každoročně probíhá v Česku sčítání ptactva pod názvem Ptačí hodinka, kterou

organizuje Česká společnost ornitologická. Každý se do této akce může zapojit.

Ptačí dění v našem okolí inspirovalo žáky I.S k projektu Ptáček v zimě . Nejdříve se naučili rozeznávat

sýkorku, vrabce, červenku a kosa, z pracovních listů, které paní učitelka připravila se dozvídali, čím se

ptáci živí, ale také co ptákům nesmíme do krmítek sypat.

Za domácí úkol na víkend dostali žáci úkol vyrazit do přírody a sledovat ptáky. Někteří k úkolu

přistoupili opravdu zodpovědně a v parku přiměli k letu i pávy. Ti, kteří mají doma zahradu, sledovali,

co se děje u krmítka. Ve škole se žáci naučili básničku o ptáčcích, vytvořili ptáčky z papíru, kterými

vyzdobili okna a z nich sledovali dění na ořechu, kde na větve pro ptáčky zavěsili kousky loje a do

krmítka nasypali zrní. V pracovních činnostech žáci vytvořili papírové vrány a vystříhali ptáčky, které

umístili do vyrobeného krmítka a na strom.

Tyto výrobky zdobí prostory chodby a schodiště naší školy.

VÁNOČNÍ ZPÍVÁNÍ 20. 12. 2024

Tak jako každoročně, také letos jsme se všichni setkali poslední den před vánočními prázdninami, abychom si společně zazpívali u stromečku a popřáli si spokojené svátky a úspěšné vykročení do nového roku 2025. I přes počáteční problémy s organizací, kdy nám chyběla paní učitelka Králíková, která každoročně toto setkání pořádá, jsme nakonec společně strávili čas s koledami a vánočním vyprávěním. Nakonec na všechny čekalo milé překvapení v podobě sladkého balíčku, na kterém měli velký podíl žáci a učitelé ze třídy 1.P.

Poté, co jsme se po prázdninách postupně zadaptovali na školu, jsme začali pracovat na

projektu JEŽEK.

Celý týden s námi ve třídě bydlel africký ježek bělobřichý jménem Serhii a my jsme ho měli

možnost sledovat. Potvrdilo se, že ježek celý den spí, a tak jsme ho museli budit, aby si

někteří odvážlivci mohli vyzkoušet, že má opravdu pichlavé bodliny. Někteří odvahu šahat na

ježka nenašli. Rádi jsme pozorovali, jak si pochutnává na sušených červících a granulkách.

Z básničky vytisknuté v programu InPrint jsme se o životě ježka dozvěděli mnohem víc a

během týdne jsme se básničku zvládli naučit. Také pracovní listy, se kterými jsme pracovali,

byly zaměřeny na ježky.

V pracovních činnostech jsme spolu s paní učitelkami vyrobili ze sena a šišek ježky, kteří teď

zdobí chodbu školy.

Celý projekt jsme zakončili dvacátého září, kdy jsme vyjeli autobusem, už jako zkušení

cestovatelé, do Blatničky na výlet. A jak už k výletu patří, opékali jsme špekáčky a jak jinak,

nařezané na ježky.

Prázdniny uběhly jako voda a my už sedíme opět ve školních lavicích.

Přišli jsme plní zážitků, které jsme si sdělovali pomocí „Zážitkových sešitů“, kde rodiče

zaznamenali písemně i fotografiemi, co všechno jsme zažili.

V adaptačním týdnu jsme si pozvolna zvykali na školní řád. Hned na začátku přišla do třídy

praktikantka, která nás doprovázela na našich naplánovaných aktivitách.

Nejdříve jsme vyrazili do našeho oblíbeného parku, abychom zkontrolovali pávy a zda je

všechno v pořádku.

Naplánovali jsme si nové projekty, ke kterým jsme potřebovali knihy, a tak jsme navštívili

knihovnu a vypůjčili si knihy jak k projektu „Ježek“, tak k našim oblíbeným „čtecím chvilkám“,

kde uplatňujeme prvky biblioterapie.

Také jsme vyrazili za hranice Veselí. Koupili jsme si jízdenky a vlakem jsme jeli do Ostrožské

Nové Vsi. Za jízdy jsme sledovali z oken krajinu a snažili se v ní orientovat. Cílem v Ostrožské

Nové Vsi byl Slovácký dvůr, kde jsme si prověřili naši fyzickou zdatnost, obratnost, směrovou

a prostorovou orientaci. Za pomocí paní učitelek jsme zvládli prolézačky, houpačky, i když to

někdy bylo i s přemlouváním těch méně odvážných. Za odměnu jsme navštívili cukrárnu Ves-

Cafe, kde jsme potrénovali sociální učení, objednali jsme si zmrzlinu a zákusky. Už víme, jak

se v takových zařízeních chovat, umíme sami zaplatit a poděkovat.

V pořádku jsme dojeli domů, před nádražím jsme se rozloučili a plni dojmů si nás odvezli

rodiče.

Při návratu z výletu se obyčejně zpívá: „Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme už jsme tu.“ Ale 13. 6., kdy

se naše třída I. S vypravila na školní výlet do Blatničky, bylo deštivo, a tak jsme museli obléct i

pláštěnky a vypadalo to, že nám výlet proprší.

Cestování autobusem je zážitek. Žáci si musí koupit jízdenku a říct, kam cestují. V Blatničce jsme našli

zázemí a veškerý servis ve VINOTÉCE VÍNO HRUŠKA. Mezi tím, co jsme posvačili a snědli skvělé

buchty, které nám upekli, přestalo venku pršet. Ještě jsme měli možnost si sami vyzkoušet, jak se vaří

v automatickém kávovaru káva a čokoláda a než jsme dopili, přestalo pršet.

Přesunuli jsme se na prohlídku stájí koňů do WINERY RANCH VÍNO HRUŠKA. Tam už na nás čekali.

Vítal nás poník Nikolka. Všichni byli odvážní a Nikolku hladili a dokonce česali a hřebelcovali, někteří

se s ní prošli jako s pejskem na vodítku po areálu. Pak přijelo koňské spřežení s velkým kočárem a

paní Libuše Hrušková s námi objela okružní jízdu po Blatničce. Byl to nepopsatelný zážitek, i když

někteří museli překonat strach.

Ale to ještě nebylo všechno. Po takovém velkém zážitku žákům vytrávilo. Vrátili jsme se zpět do

vinotéky, kde na nás čekal oběd v podobě ugrilovaných špekáčků. Blatnický špekáček chutnal úplně

jinak a jen se po nich zaprášilo.

Plní dojmů a zážitků jsme opět nasedli do autobusu a zdárně jsme docestovali domů.

Velké díky patří VÍNO HRUŠKA konkrétně paní Libuši Hruškové, která pro nás připravila nevšední

zážitky.